Factory Racing Team

Novinky

Dymokury – po dobrém výkonu hořký závěr

Jak jsme již avizovali, tento víkend se konal předposlední roadracingový závod na české půdě a to v Dymokurech. Vlajku Factory racing  hájil Lukáš „cage“ Václavovič se svým startovním číslem 91 v kategorii do 600.

Sobota:

„V sobotu zahalil Dymokury vytrvalý déšť, kluci připravili motorku na vodu. Na kvalifikaci jsem se těšil, protože se v těchto podmínkách smažou rozdíly ve výkonu motocyklu. Už od rána jsme řešili odvětrání přileb, abychom  zamezili mlžení plexiskla. Bohužel se nám to do první jízdy nepovedlo. Přilba se mlžila už od druhého kola, na výsledný čas jsem se ani nedíval, celou kvalifikaci jsem odjel víceméně „na slepo“.

Do druhé kvalifikace jsme se ponaučili a přilbu připravili lépe. Dlouho jsem držel páte místo, pak ale zachyboval, když jsem byl v poslední zatáčce dlouhý. Předjel mi Luboš Koňák, kterého jsem vezl za sebou a tak mi přeskočil i v pořadí.  Navíc zatáhnul i Jožko Ježovica a výsledkem pro mě byla sedmá startovní pozice.

Neděle:

Podmínky v neděli byly ideální, závod doprovázelo slunečné počasí. Po startu jsem si o jednu příčku polepšil a z první zatáčky vyjížděl na 6tém místě. Bohužel se ale ukázalo, že náš motocykl není tak silný a na dlouhé rovině jsem se hned propadl na sedmé místo. Na následujících brzdách jsem pak vybojoval pátou pozici. Chyba přišla na konci druhého kola, kdy jsem se nevešel do jedné ze zatáček a pustil před sebe opět Jožku s Lubošem.

Snažil jsem se posouvat brzdné body, protože pouze na brzdách jsem dokázal kluky stahovat. Na rovinách mi nenávratně mizeli. Zároveň trochu šetřil síly do druhé části závodu, rozhodně jsem chtěl zabojovat o ztracené pozice. Ovšem v šestém kolem jsem zaznamenal technický problém s řazením, snažil jsem se pokračovat, ale nakonci kola se mi rozpadl spínač rychlořazení, který mi vyřadil celou převodovku a já tak musel se závodu smolně odstoupit.

Nesmírně mi to mrzí, vůči celému týmu, sponzorům, přátelům i všem fanouškům, kterým chci touto cestou moc poděkovat!! Podpory si nesmírně vážím! Věřil jsem, že i přes horší techniku a méně zkušeností dokáži svoji sednoum příčku ještě vylepšit. Paradox je v tom, že jsme nic nepodcenili, každý důležitý díl jsme v neděli ráno čistili a kontrolovali.  Na druhou stranu bylo štěstí, že se závada stala v rychlém úseku, kde jsem musel podřadit pouze o jeden rychlostní stupěň. Pokud by se závada stala na jiném místě, vezl bych si  domů minimálně ještě „mokré trencle“.

Na příští sezonu se musíme zamyslet, jak zlepšit náš motocykl, vše je ovšem otázkou financí. Závěrem ještě jednou děkuju všem, kteří tomuto kolotoči i nám fandí. Díky!“

foto: motorkari.cz, Martin Peřina

 

 

Dykomury – roadracingový závod již tento víkend!

- No Comments -

Zdravíme všechny příznivce našeho týmu,

je nám milou povinností zveřejnit pozvánku na tento víkend do Dymokur u Poděbrad, kde se pojede poslední závod roadracingového šampionátu CAMS, tedy závod na přírodní trati.

Nad účastí našich jezdců visel dlouhodobě otazník, protože náš jezdec Lukáš Václavovič se potýká delší dobu se zdravotními problémy.

Tyto problémy začaly po agenturním závodě na konci červencec v Mostě, kde se mimo jiné Lukáš držel oba dny opět na předních příčkách. Lukáš tedy neseděl na motorce více jak měsíc. Navíc problémy neustupují, přesto se rozhodl ke startu v nadcházejím závodě. Proto budeme velmi rádi, když přijete podpořit jediného našeho zástupce v tomto šampionátu.

 

Lukáš Václavovič:

„bohužel mi více než měsíc provází svalové problémy s lýtky. Lékařům se je do dnešního dne nepodařilo určit příčinu, ani problém vyřešit. Sedět na motorce je pro mě velice obtížné, závodu na autodromu bych asi nebyl schopen, ale poslední dny se cítím o něco lépe. Věřím, že tento závod nebude na nohy tak náročny a hlavně nechci zklamat fanoušky roadracingu, kteří se přijdou podívat do Dymokur.

Přesto i díky předpovědi počasí a mojí momentální horší fyzické kondici bude závod hodně náročný. Ale pevně věřím, že vše zvládneme a dojedeme opět na bodovaných příčkách. Větší cíle si momentálně nedáváme, není to v součastné situaci možné. Ale určitě chceme předvést dobrý závod!  Na všechny se moc těším a budu rád když se přijdou podívat! “

Závěrem dodáme že závod kategorie do 600 startuje v neděli v 15:00.    „factoryracing“

 

 

Jarní cena Brna odstartovala sezonu

- No Comments -

6-8.dubna se již tradičně konala první velká akce sezony a to Jarní cena Brna.

Při loňské Jarní ceně jsme mohli být svědky velice proměnlivých podmínek, kdy se v jeden den vystřídal sníh, déšť i sluneční paprsky.  Letos byl termín ještě o týden dříve, nakonec ale počasí vyšlo na výbornou!

Náš tým původně neměl v plánu startovat, nakonec to ale našim jezdcům nedalo a na závody samozřejmě přijeli.

Jedním z jezdců, kteří dobře reprezentovali náš tým Factory racing byl Lukáš „cage“ Václavovič.

@Lukáš_cage_91:

„Nebyl jsem na tom od ledna vůbec  dobře, čeká mi operace dutin, takže jsem místo cvičení polykal antibiotika, jako lentilky. Se startem na Jarní ceně jsem ani nepočítal. Můj stav se ale zlepšil a i díky pozitivní předpovědi jsem se rozhodl na závody přijet.

Protože jsem se však rozhodl na poslední chvíli, pracovali jsme i na motorce až do pátečního rána.

Tréninky začínaly v pátek od 10ti hodin. V jednu v ráno jsme nakládali motorku do přívěsu v Plzni. Ve dvě hodiny šli spát, v pět ráno vstávali a na devátou již byli v Brně na okruhu.“ Nicméně, rozhodl jsem se motorku mít 100% připravenou už v Plzni.  Na okruhu není prostor nic zkoušet, předělávat, je třeba soustředit se pouze na jízdu. Zvlášť při prvních závodech je důležité začít se cítit na motorce dobře a postupně hledat ten správný rytmus.

Co se týká samotných závodů. Startoval jsem v obou závodech kolem 20té pozice. Nutno říct, že v naší třídě do 600ccm startovalo více než 55 jezdců.

Vždy mi hrozně utekl start. Probudil jsem se až v momentně, když jsem viděl jakým způsobem vyrazil Michal Indy Dokoupil, který startoval až za mnou. Ten hned po zhasnutí červených světel předjel asi 10 jezdců. Já se naopak propadl a to jak v sobotním sprintu, tak v nedělním dlouhém závodě. O to více jsem musel bojovat uprostřed pole, nakonec jsem něco předjel a umístil se v obou případech hned za první „patnáctkou“.

Nicméně hlavně v neděli jsem si závod opravdu užil, závod byl přerušen díky nehodě těsně před polovinou. Po restartu jsem bojoval každé kolo, dvě kola před koncem jsem dojel skupinku Pavel Zima, Karel Brandtner, Staš. Pavel mi nechtěl dát svoji pozici zadarmo, takže jsme několik zatáček jeli vedle sebe. Ale byl jsem silnější na brzdy, takže se mi ho kolo před koncem na „géčku“ povedlo předjet. Na „áčku“ jsem na brzdy předjel i Karla Brandtnera. Bróňu Staše jsem předjel o 4 zatáčky dál, ale předjetí mi v „překlápěčce“ vrátil a trochu poodjel.  Nezbývalo mi nic jiného než zabrat a vše vsadit na poslední šikanu. Pozdní brzdy mi přinesly po návalu strachu i úspěch a já najížděl do cílové rovinky už na čele této skupinky. Musím říct, že jsem si opravdu zazávodil a tak to má být.

Velké díky patří mým kamarádům, kteří mi pomáhali jak přes zimu, tak na okruhu a také naším partnerům: 4PRO, 4SR, Brabax moto, road-fanatics.cz, bez kterých by to rozhodně nešlo.“

Celý on-board můžete vidět zde:

Kalendář akcí 2018

- No Comments -

Sezóna 2017 už nadobro skončila, venku je sníh a agentury právě zveřejnili kalendáře akcí na rok 2018.

Protože jsme do přehledu zařadili další vyzkoušené agentury, je to seznam pěkně rozsáhlý – pro přehlednost tedy najdete Okruhy a Road Racing akce, každý v samostatné tabulce: factoryracing.cz/kalendar

Doufám, že se na spousty z nich potkáme!

Slovakiaring 29.9.–1.10.2017

- No Comments -

Předvečer posledního jezdění s WM započítávané do kalendáře probíhal standardně. Ještě ve středu mi u bratra Davida v servisu mění ložiska v předních kolech ženina čtyřkolového žihadla. Ve čtvrtek nakládám věci, aleu motorky (Šmouly) ještě čekám s vy-PIN-novanými konektory mikro-zásuvky palubní desky na kamaráda, specialistu na elektro. Po celotýdenním nahánění mi akorát poslal SMS, že mi to do čtvrtka vyřeší. Nevyřešil a ani telefon nebral – jak jinak. Nakonec ve čtvrtek odpoledne vracím PINyzpět do popraskané zásuvky, abych měl alespoň údaj o teplotě a stavu oleje.

(Druhý osvědčený stroj stále vypíná nad 10 000 ot./1 min.. Závadu aktuálně hledá dlouholetý kamarád Renda, který „umí také držet řídítka“, i u WM).

Na Slovensko nakonec vyrážíme v pátek 08:00h. v zajímavé sestavě. Jedou se mnou sousedé z ulice Rosťa se synem Lukášem – ani jsem dosud nevěděl, že jsou to také fandové motorek. A v Plzni nabíráme ještě Aničku Bazalovku, která ráno vyzvedává šatečky pro hostesky konkurenčního „červeného“ teamu HB. Ještě, že máme tak „velký vůz“. Cesta tak utíká výrazně lépe. Zvláště v kolonách na D1. Jelikož narážím na zavřenou dvorní čerpačku, vezmeme 100 voltový benzin na brněnském Masarykově okruhu, kde probíhá akce německé agentury. A jaký div = na pumpě se vymlouvají na nefunkční platební terminál. Tlačím na obsluhu, ať si dělají legraci z Němců, ale Ti na pumpě prostě mají v zornicích $. Vidím, že nakonec snad mohu být ještě rád, že po mě nechtějí 1€ po 22,-Kč = jako po Němcích. Holt český Masarykův Balkán.

Přes včasný ranní výjezd dorazíme na okruh chvilku před 17 hodinou. Následuje vítání a rozbití tábora v sousedství teamového druha Michala. Nu a pak již vždy příjemné potkání se s účastníky a účastnicemi – jak říká svěrák, jsem také druh člověka zvaný „vítací“ 😉 – a popovídání o všem možném. Mimo toho jsem kamarádům Slovákům něco málo objednaného dovezl a Ti mi zase dovezli něco jiného mě, co už v ČR nelze pořídit = zkrátka taková naše internacionální spolupráce. Miro „Laki“ se právě vrátil z ostrůvku Man v Irském moři = takže je hodně dobré téma na popovídání. Milan Murgy mne pak hecuje, že až pojedou naše teamy proti sobě, dá on čas okruhu 2:15. „Hmmm, fakticky, to už jsi Milane takhle dobrej…?! Pak mi nezbude, než-li dát na Šmoulovi 2:14 ;D! S Milanem jsme totiž historicky sváděli tvrdé souboje v rámci agentury Moto Travel a souběžně také DA Racing. Ve kterých jsem měl většinou tu špetku vedoucí k vítězství na své straně já. Nejdelší vytrvalostní závod CEC (IV. Racing) 7. 7. 2010 na 7 hodin jsme pak absolvovali společně jako kamarádi i rivalové zároveň.

Smůla smůlovatá si pro tentokrát zasedla na Dlouhého Johny-ho. Podala mu ruku ojnice z motoru. A zase se ukázalo, jaká tady panuje neuvěřitelně kamarádská atmosféra. Richard B. z Brabax-u nechal přivézt pro „Long“ Johnyho z domovské dílny na Slovač svůj dříve jezděný litrový strojek Honda CBR!

Petrovské přivítání — s Petrou F. a o chvilku později s její rivalkou Petrou H.. Holky se potkaly a pozdravily vzápětí, mě to znělo tak trochu podobně jako plivnutí kobry:D! Petra H. už měla vyléčený motůrek strojku, ale pro změnu se mu nechtělo do nejvyšších obrátek. Takže klucka z Brabaxu Jirka, Jarda, Richard, Míra …se prostě nezastavili. Posléze léčili a léčili – také strojek R6 Alobalisty … ad.. Prostě dobrý a neustále se lepšící oddíl.

Škoda, že ty večery s kamarády jsou tak krátké – i přes s přicházejícím podzimem prodlužující se noci. Také Rosťovi a Lukášovi se atmosféru a vztahy lidí jeví jako bezvadné. Kluci také snadno a dobře zapadli – není divu fandové mezi fandy.

Noc pak proběhla celkem příjemně také díky topení – přeci jen oněch 6°C na nocování pod stanem není nic moc.

V sobotu se teplotně ochladilo, už to není na kraťásky jako v pátek, ale zase je polojasno. Kuba ihned ráno varuje před prochladlou dráhou a nebezpečnou první levou. Včera v pátek tady hned po ránu havarovalo asi 6 jezdců „na předek“. Po najetí na trať se jede pravá, dlouhá pravá, dvojitá pravá – a teprve první levá (se studenou levou stranou pneu / na prochladlé trati).

Já nafasoval instruktorskou vestu a věnoval jsem se svým ovečkám. Většina patřila do skupiny B, C a D. Abych měl přehled o dění za sebou jsem se připravil, namontoval si na strojek malé zpětné zrcátko a hned viděl, jak ovečky neposlouchají. Nevyužívají celé šíře trati, nezalehnou s těžištěm vedle motorky pro snížení zátěže na pneumatiky …atd. A tak opětpo upřesnění slovem v depu, před usednutím znovu za řidítka. Nejvíce si užijeme jezdění s Kristýnou G. „V“. Také příliš neposlouchá, sedí na svém stroječku s nosičem na kufry jak na koni. Je pak pro mne ve zpětném zrcátku samotného překvapující, jakou rychlostí některé úseky Kristýi tak proletí! Tomu odpovídá také závěrečné hodnocení. Pokud by dokázala zajet stabilně jako tyto – také ostatní úseky – má potenciál dosáhnout bez problému skupiny C i se světly, zrcátky a nosičem na kufr.

Po jedné z jízd hlásí Petra F., že jí strojek přestává řadit. Nakonec zjistíme /fotograf a kamarád Jirka „Vlasatej“/ uvolněný šroubek na mechanismu – což byla podle mého soudu oprava pouze nakrátko. Vypadá to minimálně na nakopnutý řadící mechanismus, nebo i ohnutá vidlička…?! Strojek se přes zimu léčení nevyhne. Den utekl jako voda, zbývá poslední možnost zajet konečně rychlejší kolo v rámci kvalifikace. Jenže člověk míní …. v rámci instruktoraření ve skupině D a C jsem předpokládal nižší spotřebu strojku, nedotankoval a rovnou vyrazil v další skupině B. Nu, a ve druhém kole mojí snahy o rychlejší kvalifikační čas na kolo do závodu mi došel benzín. Šmoula je ukrutný benzinový ochlasta. Sjíždím do trávy a setrvačností až na obslužnou komunikaci. Koukám smutně na ostatní a čekám na vozík „mrtvolák“. Ten mi po chvilce nakládá s tím, že mají ještě jeden havarovaný kousek – a opět v první levé po výjezdu z boxu. Když tam dorazíme a naloží stroj vedle mne = koukám, že má barvy teamu FR….?!! On to byl Radek Š. „Trávníček“. Naštěstí on i stroj nevypadají úplně na šrot, ale práce na stroji bude. Ráďa věří, že dá stroj do závodu kategorie SB dohromady – nakonec ho opravdu dal, ale závod ho po pádu nakonec vůbec nebavil.

Nyní rychle dotankovat a zkusit rychlejší kolo ve skupině A (mezi těmi „cvoky“ ;-D). Po dotankování dojedu pouze k výjezdu z boxu – díky pádům byla jízda zastavena. No – „pěkně“, ani kolo rychlé. To jsem se kvalifikoval tak maximálně do závodu Open. Ale nakonec jsem se naštěstí ještě i tak vešel.

Přiblížil se čas krátkého závodu jednotlivců. Odmontovávám zpětné zrcátko. Současně s navlékáním instruktorské vesty informuji pořádajícího Kubu o standardním úmyslu startovat z posledního místa – za pelotonem. Kuba nakonec nesouhlasí, Pořadatele by tento postup mohl zmást ve věci možného překročení kapacitní propustnosti trati. „Měl pravdu předseda!“ – už jsem se s takto vzniklými problémy historicky setkal. Na roštu se tedy stavím na místo svojí kvalifikace (tuším rošt 40+). Tedy – řeknu Vám – ten pohled do půl-stovky laděných výfuků soupeřů má přímo magickou sílu. Už při startu do zahřívacího kola se mi plaší hormony.

A na ostrém startu opět pohled na 50 ROZŽHAVUJÍCÍCH SE VÝFUKŮ – SVĚTLA UŽ SVÍTÍ
———————————————————-
!!!ODSTARTOVÁNO!!!
————————————————————–

Stádo nejméně 6000 ocelových ořů s dech-beroucím řevem z výfuků vypálilo tryskem do první zatáčky! Počáteční dvě kola jsou vyplněna také nesmělými, téměř „mileneckými“ dotyky kapot a loktů soupeřů na zaplněné trati. Do ideální stopy se všichni nevejdou a tak musejí ostatní stopou neideální, ale zároveň udržet tempo. V tomto čase se lze mnoho naučit, něco na pořadí získat, ale také klidně vše ztratit. To je něco pro mne – i pro ostatní v hledisku vizuálního převedení instruktorských rad do praxe!

První 2-3 kola se nepohybuji v podstatě vůbec v ideální stopě. Většinu zatáček nelze vykružovat – projíždím je stylem nálet / brzdění hluboko do zatáčky (vizuálně může vypadat jako přestřelení zatáčky = což v podstatě také skutečně je, akorát díky času strávenému za řídítky, už tak trochu i kontrolované. Po dobrzdění na zlomek času ulevit tlumičům / teprve pak tvrdě zlomit / a s plynule nadoraz dotaženým heftem do polohy ON už ze 2/3 zatáčky letět opět s heftem otevřeným naplno — přesně v duchu základní instruktorské poučky: „klidně pomalu do zatáčky, ale co nejrychleji ven!“ V levé za druhým horizontem jsem se všiml, že jeden ze soupeřů po mě podíval, když jsem takto „rádoby-nedobrzdil“, kdy probrzdil stopu hluboko na vnější okraj zatáčky stopu. On pak pohled narovnal a plynule vykružoval zatáčku ve vláčku ostatních. Zlomil jsem na vně zatáčky strojek a stylem fullheft-ON (šestka)„obrazně ostruhami do slabin“ pobídl motorové koně a na výjezdu pozdravil kývnutím onoho trochu překvapeného soupeře při míjení – a rozdílem rychlostí stihl předjet z vláčku ještě další dva před následující dvojitou levou (včera i dnes nejvíce padací). V tomto čase závodu už trať v zatáčce držela dobře, ale díky předjíždění utaženou neideální stopou jsem ji raději bral hodně na vnitřku po obrubníku — abych měl při ztrátě adheze případně čas a prostor zkusit ještě stroj nahodit/vykroužit.

V některém z počátečních kol první poloviny závodu přiletím zezadu ke skupině blížící se k levému vracáku. Snažím se při překlopení z dlóóóuhé pravé do levé zatáhnout a vnějškem v levé před vracákem „udělat“ několik soupeřů klidně i po obrubníku vpravo. Myšlenka se celkem daří do okamžiku, kdy jeden z jezdců vlevo ve hloučku zřejmě najel do zadního kola soupeře před sebou / ten pak zřejmě „sebral předek“ a jezdec i ze stojem se kácí na zem a kloužou po tečně ven z levé zatáčky před vracákem. Najednou mám před sebou klouzající motocykl – abych do něho nenajel, musel jsem kopírovat jeho tečnu ven a vyjet mimo trať. Povedlo se mi vyhnout stroji (jezdec skončil let dříve) a dokonce po trávě se stihl vrátit ještě ve vracáku zpět na trať. Ztratil jsem několik pořadí ve skupině jedoucí už pěknou palbu. Tahám za plyn a snažím se dobít ztracené pozice, což se celkem daří — ale peloton je již roztrhán. Dojet a udolat soupeře je čím dále těžší. Protože výkon stroje je dán a další koně si nevymyslím – snažím se zrychlit posouváním brzdných bodů.

Nakonec se v depu objeví i skuteční koně – ale nikdo jim nevysvětlil zásady vyměšování.

Trochu jsem v závodním opojení pozapomněl na stav brzdových destiček. Totiž – nové jsem se rozhodl ušetřit na zítřejší vytrvalostní závod endurance. Při tvrdých brzdných manévrech na poslední chvíli a tepelnému sdílení až na brzdič (neradiálních třmenů) a tenké málo izolující vrstvě obložení, mi způsobí sdílením tepla přehřátí brzdové kapaliny. A jak už to tak bývá dle „Murphio zákona“, propadne se mi brzdová páčka zrovna v situaci, kdy hodlám dát dva dost dobré a tvrdé soupeře „na brzdy“ do dlouhé pravé za čtvrtým horizontem (před cílovkou). Míjím metu 100m a následují tvrdé brzdy—–a hrome, průser, stačilo mi proletět hlavou—-páčka přední brzdy se mi tvrdě zarazila o prsteníček, na rukojeti! Přebrzdím zadek, letím k obrubníku bočním smykem, ale rychlost je stále velmi vysoká. Na obrubníku pouštím brzdy, vletím do kačera, a —– peláším dále po hlavách kačírku s nestabilní vlnící se motorkou na hranici pádu. Zahučím do bezpečnostní zóny, ale naštěstí se mi povedlo motorku ustát. Vzápětí se snažím prohrabávat zpět na trať, což docela trvá – dostal jsem se opravdu hluboko/daleko do bezpečností zóny. Vyhrabávám se nejistě a pomalu, ale povede se. Začínám stíhání opět od píky – jsem zase někde na chvostu. Brzdové manévry přizpůsobuji měkké přední brzdě, musím začínat brzdit na 150 m – což v podstatě není až tak úplná tragédie. Již bez dalších nepřístojností dorážím do cíle jako „svižný turista“ na 28. místě.

Mimoto – na čele si to rozdávali Miro „Laki“ S., Karel P. a náš splašený makarón Pieere, který si opět škrtal s Karlem o kapotáže. Tentokrát z toho vyšel lépe Karel. Závod měl také povahu rozhodujícího rozstřelu o letošní prvenství mezi naším teamovým druhem Michalem P. a jezdcem teamu HB Richardem Č.. A moje maličkost se zřejmě k rozhodujícímu okamžiku opět připletla a byla u toho—úplně ve stylu Forest Gumpa. V průběhu závodu havaroval před vracákem Richard Č. a s jeho smýkajícím se motocyklem nám se Šmoulou věnoval první společný výlet mimo trať do trávy. To si zase vyslechnu něco o motokrosu (i když jsem s ním skončil v roce 1991 / ale vlastně — jsem s ním neskončil v podstatě nikdy ;D).

Tímto pádem bylo o letošním vítězi WM Cup SSP 2017 rozhodnuto – ve prospěch našeho Michala. Také ostatní závody přinášely infarktové stavy. V Ladies Cup + 2T nejprve jezdící opora našeho endurančního teamu Stáni Malina zadřela Aprilku už v zahřívacím kole a do závodu tak vůbec nenastoupila. Pak pro změnu moje svěřenkyně Petra F. po dobrém startu držela čelní místo. Ale i když jsem jí na tribuně telepaticky tlačil všemi smysly i nesmysly – neudržela pozici a postupně se propadla, až na bramborové umístění v cíli. Dlužno ale přiznat, že i toto jí stačilo na celkové vítězství v seriálu WD Ladies Cup 2017 (takže si mistra a vicemistra oproti loňsku prohodili s druhou Petrou H.. Holky si ze serálu WM Ladies CUP udělaly takový vlastní Petří Cup ;)).

Podobná situace se promítala také v kategorii Open, kdy náš plzeňský Filip K. taktéž po vydařeném startu (Vzdor vrozené skromnosti musím říci = dle mých instrukcí, nepřehánět to s plynem a startovat jako od semaforu na křižovatce) držel čelo závodu, ale ani on tlak soupeřů nevydržel. Každopádně na bedýnku se nakonec ještě vešel.

Po závodech na otevřenou pitline půjčil Pieere svoje CBR 6/14 Stáni, aby jí to nebylo tak líto. Stáni jezdila a jezdila. Pak byla celý zbytek večera plna nových pocitů z objevených obzorů kubatury 600ccm. Mimoto v dobrém rozmaru pak překvapivě prohlásila – že s tímhle nářadím jet na doraz, že jsme všichni pěkně trhlí / zlatá její kategorie 2T/125ccm ;)!

Na tento poslední večer připravil pořádající Kuba „James“ disko produkci vedenou renomovaným DJ. Jako vždy se snažím na chvíli se zastavit u každého a prohodit pár slov. Také u kamarádů Slováků. Miro „Laki“ zase povyprávěl o ostrově Man v Irském moři. Trochu mi překvapil Dlouhý Johny svojí odvolanou účastí v zítřejším vytrvalostním závodě na CBR 1000 půjčené od Richarda B.- Brabax. Docela mi to mrzelo a dal jsem rozmrzelost vědět. Později mi Anička B. vysvětlila – když Jendovi na jeho R1 včera vykoukla ojnice z motoru neobešel se výlet mimo trať bez pádu v bezpečnostní zóně. Dost si narazil žebra a dnešní jezdění bylo utrpení. Když on Jenda „je takovejtichej“ a neřekne = já zase hubatej a řeknu. Večer si popovídáme také s kolegou instruktorem bezpečné jízdy Vláďou “Mazzdou” a jeho usměvavou přítelkyní Eliškou. Žel Vláďa následně uštval Suzičku, až jí z motoru vykoukla ojnice. Eliška, se kterou se střídali, pak nemohla zasáhnout do boje v Ladies Cup – škoda toho.

Při drobnějších závadách účastníků mají kluci z Brabaxu opět celé dny co ohánět. Šroubují také na R6 Peťule Hlavsule. Prý se nedá motor roztočit do plných obrátek. Okolo první hodiny nového dne se už chystám do kanafasu za rytmů retro-disko, ale díky dobré společnosti posouvám noční odpočinek o další hodinu. Také Rosťovi s Lukášem se mezi touto bandou moc líbí. Nakonec okolo druhé konečně uléháme. Hudba nadále zní a nějaký nadrženec nevydržel a nabudil motocykl, dávaje mu kouř za studena (a zase je v tom FR Team). DJ po 02:00h. ohlásí poslední sérii, kterou v dobrém rozmaru zakončuje s věnováním Němcům na opačném konci boxů. Nad okruhem se rozléhá v němčině píseň Včelka Mája v podání Karla G.. Je to zvláštní, ale Němci na místo uznání přiběhli DJ-ovi vynadat = jsou to divní patroni. Pak již depo pomalu utichá.

NEDĚLE 1. 10. 2017

Noc již nebyla tak studená jako předchozí, ale léto je již nenávratně pryč. Od rána makám na strojku za pomoci Lukáše. Nejprve vyměnit destičky, rozhýbat pístky a pak odvzdušnit třmeny – á, tady byla potvora bublinka vzduchu, která mi včera zvedla hladinu adrenalinu a poslala celkem v rychlosti na výlet do kačera. Pak ještě přezout. Také Michal laboruje s obutím – obul zadní 205, ale nevešla se díky délce řetězu. Nakonec vyřešeno vypůjčenou menší rozetou. Ještě se jdu pozdravit s kamarády. Radek Š. se objevuje v černých brýlích s pořádným monoklem – „Ty ses pral?“ „Já Ti ani nevím-asi…?!“

Pak vyjde najevo, že Radek „remizoval“ při souboji – soupeřem mu nebyl nikdo jiný, nežli stůl s občerstvením pořadatele, vedle DJ-je. Radek dal stolu hlavičku a s grifem mistra kung-fu soupeře převrátil stůl – pouze oční jamkou.

Začíná se jezdit – dopoledne kvalifikace/odpoledne vytrvalostní závod endurance. S Lukášem S. instruktážně potaháme. Pak ještě s dalšími. Na poslední jízdu kvalifikace slibuji povodění dalším, ale nemám už sebou dostatek paliva. V rámci kondičky se proběhnu na konec boxovky, kde na mne čekají, aby nečekali zbytečně.

V kvalifikaci pak nečekaně havaroval náš Michal – a také on upadl v první levé. Rychlý pád – motorka celkem pošramocená a Michal také namlácený. Hned se pouští do opravy. Odneslo to také přední kolo a jeden kotouč, takže dále prohodit za mokré kolo – přezout na mokrém kole mokrou za suchou pneu. Podaří se strojek dát dohromady, ale Michal se po těle moc necítí. Podle stop na kombinéze se nakonec není čemu divit.

Startovat bude Pieere. Plný rošt a kvalitní konkurence slibují parádní zážitky. Startující jsou již postaveni na startu. Chvilka ticha – a vzduch prořízne mávnutí praporu

!!! ODSTARTOVÁNO !!!

Klapot podrážek střídá řev motorů. Pieere odstartoval dost dobře / Richard Č. z konkurenčního teamu HB naopak zaostal. Pieere jede pěkně, drží pořadí v první desítce. Na čele se pohybují kluci z „velkého světa“ MacoRacing. Hlídáme časy konkurenčního HB. Nejsou nic moc. Až máme podezření na nějaký problém na náhradním stroji Richarda.

Pieera střídám já. Jede se mi také parádně – máme náskok na HB. Kategorii SSP podle tabulky zobrazené na okruhové TV náš team vede. Díky velké účasti teamů se na trati neustále něco děje. K tomu zajímavé postavy doby minulé i soudobé české i slovenské silnice. Člověk nikdy nejede sám, nebo netrvá dlouho, aby se s někým potkal. Svádíme moc pěkné bitvy zejména s litraři. Podaří-li se je převálčit na konci technické pasáže, pak následně na cílovce „přidají koním motoru vovsa“ a ….od konce cílovky je nutno souboj zopakovat nanovo. Sem tam se objeví v části trati také žlutá vlajka a vzápětí je vidět jak některý ze soupeřů tahá strojek z kačera. Ve druhé půli mojí jízdy se objevuje opět žlutá vlajka na cílovce, v dalším kole tuto vlajku na čtvrtém horizontu a na konci cílové roviny střídá pyžamo. Opět někomu bouchl motor. Letíme se soupeři přes první horizont a…za horizontem skrumáž jezdců za Cafety Carem. Tabulku SC jsem na hláskách vůbec nezaznamenal, ale byla prý vyvěšena na cílovce.

Při pomalé jízdě za SC je nutné hlídat si pořadí – opět se objevují předjíždějící jedinci, kteří neumějí udržet chování v rámci pravidel – při jízdě ve vláčku za SC. Za druhým horizontem, respektive za čtvrtým leží bezvládně dva jezdci a stroje (letěli poměrně daleko). Namazaná trať je věc, které se všichni obáváme! Já mám respekt dvojnásobný od vlastní těžké silniční havárie na oleji v 90.-tých letech. Už tu stojí také dvě sanity. Závod je na cca 15 minut přerušen. Dozvídáme se, že jedním z havarovaných je také team Maco :(. Mám palivo ještě tak na 10 minut, proto mne rovnou střídá Michal.

V té chvíli se pohybujeme mezi 5. – 7. místem celkového pořadí závodu. Michal se necítí úplně OK a tak jsme připraveni na eventualitu, že nevydrží fyzicky svých 40 minut. Ale on ten kluk šikovná to nakonec dává (a to i s později u doktora po vyšetření zjištěným natrženým vazem). Mezitím co Michal jezdí, zjišťuje Pieer nějaké závady na svém strojku, které vrcholí prohlášením, „snad vydrží do konce závodu…??“ Nóóó, pěkně se nám to komplikuje. Každopádně Pieere střídá Michala dle plánu a já jsem připraven v depu. V depu potkám Richarda Č. – HB. Samozřejmě se ptám jak mu to jde a jestli je po včerejšku OK? Říká, že mu to dnes prostě nesedlo. Škoda = dobrý soupeř! Po asi 20 minutách jízdy Pieera přibíhá Káťa i Ruda s tím, že Pieere mával – na druhé straně při sjíždění čtvrtého horizontu. Shodíme nahříváky a já se chvatně dooblékám. V tu chvíli přijde Stáni hlídající průjezdy s dotazem, co blázníme?!Pieere prý nic nesignalizoval/nemával. Zatlačíme Šmoulu zpět do boxu a hup na nahříváky, když tu někdo volá: „Pieere sjíždí a jede do boxu!“ Ihned Šmoulu dolů z nahříváků/zvedáků, rychle vytlačit. Máme to s Pieerem o prsa– ale bez ztráty květinky;). Najíždím na trať a honí se mi hlavou co Pieera asi potkalo…??! Jestli mu odešel strojek – kdo mi vystřídá…??! Až dojedu svojí jízdu na 45 minut, zbude do konce pořád ještě nejméně 35-40 minut…?! No nic – odsunu myšlenky do pozadí a věnuji se pilotování.

O krásné souboje opět není nouze. Vyladil jsem průjezdy úseku za třetím horizontem – zde se mi daří dotahovat v podstatě každého soupeře. V jednom kole dojedu v táhlé za prvním horizontem zezadu Petru H. / R6 a ve výjezdu jdu na předjetí. Tedy — chtěl jsem jít—-. Petra zatopila pod kotlem a R6 mi ukázala vzdalující se výfuk i pozadí. Ta její R6 letí jako z praku, utkvělo mi v hlavě. Zkouším jít hodně pozdě na brzdy a tlačím se vlevo k obrubníku = vedle Petry. Ta se ale nedá! Je vidět, že je zkušeným a tvrdým soupeřem, nelekne se jen tak něčeho a někoho. Pustím se do ní tedy až v následující levé, které jsme se po pádech všichni oprávněně obávali. Čas plyne a napadá mi, zda jsem při souboji na cílovce nepřehlédl první signalizaci BOX. Byl by to docela průser, protože Šmoulův apetit neumožňuje plný provoz celých 50 minut (nejpozději ve 47 minutě dojde vždy palivo). Obavy se ukázaly liché – vyšlo mi to přesně na signalizaci Stáni. Když vidím tabuli 2x BOX, spadl mi kámen ze srdce – znamená to totiž, že mne má kdo vystřídat.

V posledním kole před boxem si pohrávám s myšlenkou, že by nakonec nebylo špatné, kdyby po nájezdu do boxu stály seřazené kočičky – každá s 5 litry paliva v kropáči….?! Docela bych se i rád „obětoval“ a dojel třeba i tu poslední rundu tohoto závodu….:D! Na boxovce místo dívek s benzínem je už ale připravený Pieere.
Po vystřídání se teprve dozvídám onen problém. Pieerovi odpadlo plexi z přílby, proto signalizoval problém. Aby nevznikla teamu zbytečná ztráta, absolvoval před sjezdem do boxu ještě jedno kolo bez plexi. Později referoval o „nevšedním zážitku“, kterak na konci cílovky vystrčil při brzdění z rozmotané šestky hlavu z kapotáže,oči mu v první chvíli vykoukly z uší, následoval průvan na-čtrnáctou doprovázený povodní slzavého údolí. Zatáčku za cílovkou musel pak Pieere trefit naslepo.

Znovu pro jistotu připravím Šmoulu a hlídám společně se Stáni i ostatními z teamu průjezdy.Pieere jede jako z partesu a cílovou šachovnici protíná jako první team kategorie SSP v 92 kole absolvovaném naším teamem. (Včetně kategorie SBK jsme udrželi celkově 6. místo ze 47 startujících teamů).
Náš team FR MV 69 tak dosáhl třetího vítězství v pořadí a stal se tak celkovým vítězem seriálu WM Endurance SSP 2017! Michalova touha z počátku sezóny – zopakovat náš loňský titul – se naplnila ;)!

Po závodě následuje vyhlášení dnešního vytrvalostního závodu. Vyhlášení dále pokračovalo také vyhlášením celého seriálu WM Endurance 2017. Banda jezdící kubaturu 125ccm si na nás (hlavně na Pierra) přichystá vlastní palebnou sílu šampaňských a při palbě nešetří nikoho. Pořádající Kuba „James“ postupně rozdal, co měl připraveno, nakonec poděkoval účastníkům a loučil se. Uzmul jsem mu mikrofon a za účastníky i náš instruktorský team oplatil stejnou mincí poděkování a mrknul na hostesku Aničku, která dovezla dáreček od nás instruktorů. Chvilka napětí při rozbalování, Kuba očekával nějakou kulišárnu – ale nakonec se z kulišárny vyklubal pořádný Jameson řádnému „Jamesonovi“ ;D!

Také náš/Váš instruktorský team se bude těšit na společný následující rok WM 2018 s Vámi stávajícími i novými účastníky jezdění.

Stránky:«1234567»