Reportáž očima Petyse:

Na okruh jsme dorazili až před jednou hodinou ráno a šly spát po dlouhé cestě. Jen jsme zabrali, nějakej magor vedle zkoušel, jestli má motor v dobré kondici – nakopl ho a narval do omezovače… a bylo po spaní 😢.

Ráno, po krátké přípravě začaly dvě kvaldy. Jedu pár metrů za Petrem Kalašem a v pomalé levé ztratil z ničeho nic předek a klouznul se. Naštěstí byl v pořádku, až na naražený kotník a prst pravé ruky. Motorka, která byla v nových týmových barvách, dopadla docela dobře, až na pár šrámů a zlomenou páčku spojky. Komba též nová byla v mžiku pokřtěna oděrkami. Petr se dal v hned do práce a sehnal páčku od Petra Štětiny, kterému moc děkujeme 😊

Do druhé kvaldy byl Petr připraven a srdnatě se pustil do boje s časem. Zajel 2:31, což je po pádu a s bolavou nohou super výsledek. Já zajel 2:29, no nic moc, sedm vteřin za časem z loňska.

Po obědě jsme odjeli ještě jeden trénink a warm-up a chystali se na závod od 16:00 na 12 kol, což je na Slovači „malý Endurance“.

Start z 24. místa se docela povedl a začala řežba 😁. Po startu se přeze mě přehnali dva borci, kterým jsem to hned v první zatáčce vnitřkem vrátil. První kolo bylo plné předjíždění a zajímavých okamžiků. Předjel mě jeden borec z M-style a o pár kol později jsem mu to opět vrátil. Před námi se udělala větší mezera, a tak jsem jel závod sám se sebou. Pár kol před cílem jsem předjel pár jezdců o kolo. V nádrži jsem měl víc jak deset litrů a ubývalo to rychleji než jsem čekal. Zbývala tři kola a začala mi blikat rezerva, jen jsem se modlil, aby to vyšlo. Před nájezdem do posledního kola, před poslední zatáčkou, mě předjel první jezdec, kterej letěl palici a tak mě odmávli – na jednu stranu jsem byl rád že mi vystačil benzín a na druhou stranu mě štvalo, že jsem dostal kolo. Nakonec jsem byl spokojený, protože jsem dojel celý a vylepšil čas z kvaldy o 3 vteřiny.

Celkově mám 22. místo s němci a 15. místo u Wildů 😊.

Sledovali jsme pěkné boje v dalších závodech a večer byla dobrá zábava. Petr bojoval jako lev a vzhledem k okolnostem 👍. Večer jsme přemýšleli jak pojedeme 4h Endurance, což je na dva jezdce hodně dlouhá doba a ještě k tomu s bolavou nohou. Kuba na Slovač nejel a Luckyho, se kterým jsme se domlouvali, bohužel v den odjezdu skolil moribundus. I na dálku jsme cítily podporu od kluků, která nám pomáhala a hnala nás kupředu, tak jsme se dohodli, že to vyřešíme ráno… 😊

Ráno Petra noha stále bolela, tak jsme zkusili první dvacetiminutovku a říkal že to dá. Šli jsme shánět třetího do týmu a Nikolka od Wildu nás spojila s Láďou ze Slovenska – sympaťák a pohodovej kluk – pár slov a tým byl připraven. Láďa měl pěkné CBRo v úpravě Hanspree a jezdil na nás dva dost rychle. Dohodli jsme taktiku a byli spokojeni a odhodláni zkusit zajet slušný výsledek.

Petrova R6 ve vyšších otáčkách stagnovala. Myslel, že po včerejším pádu může zlobit pádové čidlo, pak čerpadlo a tak vše vyčistil a mysleli jsme že je vše OK. Ve warm-upu nastal ale opět stejný problém, takže zbývalo ještě zkusit rychlořazení – odpojil ho a šlo se na věc.

Láďa startoval ze 34 týmů na 27. pozici. Strategie zněla jasně: jet dokud budou síly a benzín. Láďa se držel super, po prvním kole byl 22. a pár kol na to stoupal stále vzhůru – až na 17. místo. Časy padaly níž a níž, až k 2.23. Po 45 minutách se přihlásil o střídání, tak jsem se připravil a vyrazil na trať.

Jezdilo se dobře a benzín vydržel skoro hodinu, síly už také ubývaly a tak, když už blikaka rezerva, jsem zajel střídat.

Petr byl už připraven a byli jsme dohodnuti, že pojede, co vydrží – dokud jeho R6 a noha budou OK. Zvládl to něco přes půl hodiny a tak byl na řadě opět Láďa.

Předpokládali jsme, že opět vydrží cca 45 min, ale po 30-ti minutách přišla zpráva z boxovky, že to byl nejspíš Láďa, kdo zvedl ruku. Začal blázinec, rychle se obléknu a lezu na motorku, ještě stojan a připnout vestu a airbagem. V tom projel Láďa kolem a zastavil o dva boxy dál, nikoho neviděl a tak za 5 sekund vyrazil znovu na trať… to se nám tedy nepovedlo… čekali jsme, jestli zastaví další kolo a on nic, tak nahřívaky zpět a čekalo se. Objel ještě asi 5 kol a zvedl ruku podruhé a teď už to klaplo.

Vyjel jsem a snažil se dohnat ztrátu způsobenou špatným střídáním. Jezdil jsem stále na 25.-26. místě, ale síly ubývaly rychleji, než v první jízdě. V půlce nádrže jsem už myslel, že zajedu do boxu. Dohodl jsem se s Petrem, že pojedu dokud to půjde, aby toho neměl moc a dojel to i s tím jeho kotníkem. Když jsem najížděl na trať, zbývala ještě 1h a 12min – to jsem Petrovi nemohl udělat, abych v půlce nádrže střídal, tak jsem to se sebezapřením dotáhl až na 21 minut do konce a s blikající rezervou se nechal vystřídat.

Modlili jsme se, aby to dojel až do konce – Petr vydržel! Sledovaly jsme telku a počítali pozice. Byli jsme 13. celkem a v SSP 6. to bylo super. Ostatní také střídali a tak jsme s napětím čekali až do konce.

Parmič s Frenkym a Pierem se drželi těsně na první pozici před HB, ale bohužel, v posledních kolech je K. Pešek o pár vteřin předjel. To byla smůla, ale byl to boj do poslední chvíle a takový je někdy sport a život. Nám klapla 6. pozice, 30 vteřin za pátým a 2 minuty za prvním místem. Škoda toho střídání, možná to mohla být 5. pozice… ale kdo ví? 😊

Byli jsme rádi ze jsme dojeli v pořádku a na slušném místě. Velké díky Petrovi za nasazení a bojovnost, kdy i přes zranění bojoval do roztrhání těla a  slovenskému jezdci Ládovi, který nám moc pomohl svými časy a odhodláním. Díky moc 👍.

Bohužel jsme dostali jen jeden pohár a tak jsme se s nim alespoň všichni vyfotili: